pondělí 20. února 2017

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? - Martin Lavay

Vsadím se, že nejsem jediná, kdo je fascinovaný nevysvětlitelnými záhadami. Nemyslím tím neškodné věci jako kruhy v obilí nebo čupakabru... U mě jasně vedou nevyřešená úmrtí, podivuhodná zmizení, či děsivé vědecké experimenty. Takže od Jacka Rozparovače, k Franklinově expedici až k Nikolajevovu plynu. A mezi všemi těmito záhadami je jedna, která mě k tomuto podivnému zájmu přivedla.
Djatlovova expedice.


Název: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Autor: Martin Lavay
Počet stran: 288
Nakladatelství: XYZ





Pro ty z vás, kteří nevíte o čem mluvím, tak vám nabídnu stručné shrnutí. Expedice je lehce nadnesený název pro turisty pod vedením horolezce Djatlova. Jednalo se o osm mladých lidí 20-23 let a jednoho 38 letého muže, který měl být schopný přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách. Těchto devět lidí vyrazilo v lednu roku 1959 na tůru do pohoří Ural s cílem dobýt vrchol hory Ortoten. V sedle mezi Ortotenem a Mrtvou horou se 1.2. 1959 utábořili a tam veškeré naše vědomosti končí. Co se stalo je už jen na naší fantasii. Protože devět zvláštně zohavených mrtvol s podivným zabarvením kůže toho víc nepověděly. (Pokud jsem ve vás vzbudila zájem, tady tetička Wiki toho poví víc: KLIK )

Ale přejděme k samotné knize. Samozřejmě jsem si ji nemohla nechat ujít a její titul mě mezi
Zdroj
ostatními neskutečně zaujal. Do knihy jsem šla s pocitem, že sice kde co jsem vyšťourala z hlubin internetu a z dokumentárních filmů (co bych si měla namlouvat, některé byly docela hloupé...), ale stejně by mi mohla nabídnout nějakou novou informaci, která by mi zase způsobila, že se této záhady budu zase bát a přemýšlet o ní, kdy jindy než těsně před spaním v úplné tmě.
A to se asi i povedlo. 

Kniha je rozdělená do několika tématických částí.
Samozřejmě, jak se dá očekávat, první co je probíráno jsou fakta. Na ty jsem byla připravená: členi výpravy, jak probíhala cesta k Uralu, s kým se studenti setkali, co zajímavého viděli. Vše vychází z nalezených deníků, text je obohacen o fotografie, mapy a vysvětlivky některých pojmů a místních označení (což se sice hodí, ale vědět, kolik váží a při vzletu unese vrtulník JAK, nebo technické parametry nákladního vozidla na jehož korbě studenti jeli, mě zrovna nebavilo). A fotografie jsou to první, co každého upoutá při další části, což je nacházení mrtvých a popisy rozsahů zranění. (Dovolím si soukromou poznámku: Těch prvních pár, dobře, první dojem: umrzli. Ale ti další.... Asi bych s křikem utekla do lesů...) Ale pořád jsou to věci, o kterých se všeobecně ví (kromě těch fotografií, vždycky se snažím vyhnout fotografiím, jsem bábovka).
Největší důraz je kladen na samotné teorie toho, co se té noci mohlo stát. Upřímně, tohle je ten důvod, proč mám záhady ráda. Ať už je tvrzení sebe propracovanější, vždycky se najde něco, co prostě nesedí. Přesně takto to zde funguje. První vám autor podá možnou příčinu smrti stručně samotný jev popíše, pak řekne, co se mohlo stát se skupinou a nakonec vše vyvrátí pod hlavičkou: Co nesedí. No a začínáte od znovu. 



Jenže jak všichni víme a jak nás autor několikrát upozorní, všechno se to odehrálo v sovětském Rusku. Tudíž, stejně jako spousta jiných událostí z této země je i toto poznamenáno svou dobou. Lidé odnášeli z místa činu různé věci, případně i nějaké pozřeli. KGB se prokazatelně zúčastnila vyšetřování, spousta průkazních materiálů se ztratila a ani s výsledky jakýchkoliv vyšetření se nedá stoprocentně počítat. Nehledě na to, že nejspíš spousta informací zůstala někde v archivu.

Nejslabším místem knihy mi pak připadá část současnost, kde se pořád opakují stejné informace a vlastně nakonec z toho vzejde, že v současné době se nic zvláštního neděje.

Každopádně ano, tahle kniha mi pomohla zorientovat se v tomto případu. Navíc když máte všechny informace takto pěkně ucelené a nemusíte prolézat celý internet po pochybných stránkách, tak na vás celá kauza působí ještě o něco tísnivěji. Je to asi první kniha, které jsem se kdy v životě bála.



Dávám čtyři velryby s poznámkou, že si nejsem jistá, zda by tahle knížka zapůsobila na někoho, kdo se o tuto záhadu nezajímá a nemá pro takovéhle podivnosti pochopení. Jo a o tu velrbyku méně je za nadržování jedné teorii před ostatními. A zrovna té, která mi přijde nejvíce úsměvná.

Úplně na závěr bych se ráda podělila o svůj názor na Djatlovovu výpravu. Protože vím, jak se lidé dokáží zachovat v situacích, kdy stres a strach ovládnou myslící centrum (v noci a ve stresu je kde kdo schopný během mrknutí oka změnit své rozhodnutí, otočit se nevědomky o tři sta osmdesát stupňů a ještě při tom být přesvědčený, že dělá to nejlepší co může!), tak si jsem jistá, že je něco vyděsilo, ale zároveň chtěli vědět, co to bylo, mysleli si, že to bude poblíž stanu a tak zanedbali zdlouhavé oblékání. A to nejhorší je potkalo dole pod plání. Ale co to bylo? Pokud Rusové neuvolní nějaké důkazy, tak to budou vědět jen a pouze ti mrtví.

2 komentáře:

  1. Pěkná recenze :-) Kniha zní opravdu zajímavě, taková témata mě hodně baví, ale zároveň se i bojím :D nemám odvahu kliknout na odkaz na wiki, bojím se, že uvidím ty mrtvoly a neusnu. Manžel má odpolední a jsem sama doma :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Wikipedie je v tomhle ohledu bezpečná! :D Protože tam chodí i děti, tak tam ty fotky ani nejsou, jen jedno tělo z dálky a ještě tak jako neurčitě :D Ale i bez fotek na člověka tenhle příběh hodně zapůsobí!

      Vymazat